Ahoj maminko moje,
tak se včera povedlo a splnili jsme co jsi chtěla. Kolem 18 jsme se sešli s Jirkou, Agátkou a Jaruškou – nikdo nás neviděl. Nebudeš někde pod balvanem, ale jsi tam, kde jsi být chtěla – s Honzou a oběma Žanetkami. Je to tam už dost zarostlé, Jirka přivezl křovinořez a ostříhal tu túji. Navíc ti přibalil pivo a to poslední nedokouřený cigáro s tvým oblíbeným zapalovačem a popelníkem. Bylo to smutný, moc nám pořád chybíš, ale teď když jste všichni spolu, tak mám o kousek lepší pocit. Posílám velkou pusu, myslíme na tebe každý den…
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý – tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.“
Převzato z Neviditelného psa O.Neffa